Historie

Nejkrutější ranou, nejen pro naši ale i ostatní vesnice, byly požáry. Obydlí byla dřevěná s dřevěnými komíny, otevřenými ohništi, krytá doškem nebo šindelem. Domy netvořily souvislou řadu jako dnes, což možná mělo dobrý význam v tom, že se požár nešířil rychleji z jednoho stavení na druhé. Požáry nevznikaly jen při neopatrným zacházení s otevřeným ohněm, při topení, ale i při bouřkách. Nejstarší záznam o požáru je z roku 1841, kdy vyhořel zámek, pivovar, podsedek č. 39 a všechny chalupy z dolního konce vesnice. Druhý takový záznam, dochovaný z roku 1850, již vypovídá o drastičtějším osudu naší vísky, kdy krutému živlu padla za oběť celá vesnice i s panským sídlem a hospodářským zařízením, pivovarem, olejárnou a sýpkou. Prameny hovoří i o třech obětech na životech. Po dalším cyklu devíti let klidu přišel onen hladový živel znovu, a to 30. srpna 1859. Tentokrát mu padlo za oběť 51 čísel popisných a 17 stodol. Ale nebavme se jen o ohni. Aby příroda ukázala svou sílu a rozmanitost při páchání škod, poslala na naši vesnici jiný živel, a to v podobě vody. Nejednou se rozvodněná Moštěnka vylila z plytkých břehů a zaplavila široké okolí. První obranou proti tomuto živlu byla regulace řeky, kterou u nás provedli Italové a to v roce 1902 - 1903. Ale i po provedené regulaci protrhla v roce 1910 voda hráze a zatopila vesnici a celé okolí. Nutno však podotknout, že za celou historii všech povodní a záplav v naší vesnici, se voda nedostala dál jak domu č. 13. Pro některé nešťastné číslo, pro naši vísku pomyslná nepřekonatelná hráz.

Z důvodu potřeby pomoci při krocení dravých živlů bylo potřeba založit organizaci, v níž budou lidé ochotní z vlastní dobré vůle pomáhat lidem v těchto situacích. Sbor dobrovolných hasičů Říkovice byl založen 23. května 1897 za přítomnosti župního dozorce p. Josefa Jančíka - městského tajemníka z Kojetína. Přítomen byl celý okresní výbor, který se skládal z pánů Františka Vlacha, Jana Křižana, Antonína Smékala, Josefa Zavadila, Františka Netopila, Petra Ludvy, Josefa Sládečky a Josefa Rozehnala. Hned po zahájení schůze někteří z přítomných odešli, jelikož prý pro obec není potřeba hasičského sboru. Navzdory těmto sporům byl sbor založen, sepsány všechny stanovy, zvolen výbor a bylo usneseno, že bude zakoupena potřebná výzbroj, výstroj a nářadí.

Jelikož nebylo dostatku finančních prostředků na zakoupení potřebné výzbroje, bylo požádáno prosebným listem datovaným 24. prosince onoho roku císaře Františka Josefa I. o finanční podporu 1600 zlatých. Tuto žádost odůvodnili předseda sboru František Vlach, jednatel Antonín Smékal a náčelník jednotky František Netopil tím, že obec je malá, čítá jen 420ti obyvateli a to povětšinou dělníků a domkařů. Dále uvedli, že v „letošním roce" občané utrpěli velkou škodu záplavou vody a stálými přívalovými dešti, a proto nelze počítat, že přispějí veřejnou sbírku na zakoupení potřebné výzbroje. Členové požárního sboru byli převážně dělníci, takže ti také finančně nepomohou. Žádost byla sice sepsána hezky, ale kladné odpovědi se nedočkala.
Peníze se však sehnat podařilo, a to nejen veřejnou sbírkou, ale hlavně půjčkou ze záložny. Nákupem tak byla obstarána koňská stříkačka a dále pak 8m savic, 160m hadic, střechový čtyřdílný žebřík, trhací hák, bourací sekera, osmimetrový vysunovací žebřík na vozíku a naviják. Cena tohoto nákupu se vyšplhala na částku 1160 zlatých, vy které byla zahrnuta i osobní výstroj členů požární jednotky.

Boj proti rudému živlu a jiným živelným nástrahám nebyl jistě procházkou růžovým sadem. Těžko však říci, kolik oněch výjezdů v historii fungování našeho sboru bylo. Jako prvním, historicky doloženým výjezdem, byl zásah při požáru v Žalkovicích již v roce založení, roce 1897. První zásah na domácí půdě byl již rok na to, kdy 10. srpna 1898, něco málo před půlnocí zasahovalo na 20 dobrovolníků u požáru stohu slámy. Jak moc byly výkony našich předků úspěšné se již nedovíme, neboť přibližné informace nebyly zaznamenány. Další zápisky z historie fungování našeho sboru jsou jen strohé, nebo spíše typu jako zápis z porady na požadavek k zakoupení několika nových ucpávek na hadice, které byly poškozeny při požáru v roce 1937 u pana Josefa Sládečka. I tento požadavek byl kladně vyřízen. Posledním velkým požárem z let minulých, byl požár rodinného domku v roce 1966. Od té doby členové sboru zasahovali pouze u drobných akcí typu vyklízení vzníceného uhlí ve sklepě a podobně.

Jak už bylo řečeno, škody nenapáchal pouze oheň, ale také za vískou protékající Moštěnka. Její břehy se do okolí vylily v historii hned několikrát. První zmínka je z roku 1910, pak 1911 a 1938. A jak už bylo řečeno, voda se nedostala dál jak k domu čp 13. Poslední povodní, která napáchala nemalé škody byla povodeň v roce 1997, kdy voda dosahovala do větší poloviny zadní branky na místním hřišti. Voda však nepáchala škody jen v tekutém stavu. Historie pamatuje i na krupobití v letech 1875, 1909 a 1924, kdy byla zcela zničena veškerá úroda a na stromech nezůstal ani lísteček.

K úspěšným zásahům našeho sboru neodmyslitelně patří i technika, bez které by toho naši dobrovolníci jistě moc nezvládli. A s vývojem doby jde ruku v ruce i obměna této techniky. Jendou ze zásadním obměn byl nákup naší první motorové dvoukolové stříkačky za 28 000. Ta stará se prodala protiúčetem za 6000, to vše u firmy J. Smékal z Čech pod kosířem. A dál už to šlo jako po másle, tedy obrazně řečeno, protože peníze se vyčleňovali z obecního rozpočtu velmi těžko. Dalším popostrčením ve vývoji byl nákup přenosné stříkačky PS 8, kterou má náš sbor dodnes. S postupem času náš sbor tyto stroje vlastnil tři. Razantní změnou ve vývoji, byl nákup přenosné stříkačky PS 12, která se již nemusí startovat ruční pákou, ale má klasický startér na klíček. Tento stroj je také stále v naší výbavě, i když s malou úpravou. Tento stoj byl zakoupen i s automobilovým přívěsem, do kterého se vešla základní výbava k zásahu nebo na soutěž našeho družstva. Když našemu poklidnému období zkřížily cestu povodně v roce 1997, byla pro tyto stroje tahle událost velkou zkouškou. Dá se říci takový vytrvalostní běh na obtížné trase. I přes plné nasazení našich členů a nesmírnou ochotu pomoci druhým, utrpěly naše řady citelné ztráty. Dvě PS 8 ukončily svou kariéru při čerpání zdvihlé hladiny řeky Moštěnky. Není však na ně zapomenuto. Až šikovná ruka najde kouska času, tak z těchto dvou nepoužitelných bude poskládána jedna plně fungující. To je ale prozatím hudba budoucnosti.

My jsme se zatím dostali do přítomnosti, během které proběhlo pár změn. Například věkový průměr našeho výboru se razantně snížil, ale to v žádném případě nemělo vliv na jeho výkonnost. Ba naopak. Smutnější událostí bylo dospění našich mladých požárníků v dorostence, pro které jsme již nenašli někoho, kdo by je dál vedl v jejich zálibě soutěžit, sem tam něco pomoci, nebo uspořádat nějaký ten nezapomenutelný výlet. Ale říká se, že i ta smutná věc se má brát z té lepší stránky. A platí to i v tomto případě. Ti co dospěli a neztratili zájem o tento koníček, posílili řady dospěláků a to nejen při soutěžích, ale i v zásahové jednotce. Víceméně naše družstvo a aktivní zásahovou jednotku tvoří hlavně mladí.

Čím více nás přibývalo, tím více jsme se scházeli. Jak na brigádách, tak na soutěžích nebo na zasloužených večerních akcích. A jelikož s chutí roste hlad, rostl i náš hlad po nové technice. Proto, nemalou zásluhou našeho nového starosty, obec zakoupila dopravní automobil Avii od podnikových hasičů až z Varnsdorfu. Avie je plně vybavená a hlavně jede jako nová. Tento krok kupředu opět o něco více stmelil náš kolektiv. A co víc, naše strojní výbava se rozrostla o další PS 12. Tento krok kupředu nás však stál náš přívěs, který od nás zakoupili dobrovolní hasiči z Beňova. A jak jsem již říkal že s chutí roste hlad, náš hlad po nové technice je neukojitelný. Obnova techniky není potřebná jen pro pomoc v obci, ale i pro naše soutěžící družstvo, které prahne po lepších výsledcích. S pomocí obce a s penězi které jsme vydělali na různých brigádách a zábavách, byla zakoupena zbrusu nová přenosná požární stříkačka PS 16. Stroj sice není tak výkonný jako stroje těch co vedou tabulky na soutěžích, ale nám to stačí a co hlavně, je plně použitelný třeba při čerpání sklepů nebo při jiných zásazích. A jelikož těch strojů najednou bylo více jak strojníků, byla PS 12tka, kterou jsme obdrželi spolu s Avií, prodána dobrovolným hasičům z Dobrčic, kterým jistě dobře poslouží.

Když naše kamarádky a přítelkyně zjistily, jaký máme arzenál, docela nás potěšilo, když místo závisti či posměchu na adresu našeho mužského družstva založily první ženské říkovské družstvo v historii obce. Dobrovolníků, kteří budou našim holkám pomáhat se našlo hned několik. Naše tréninky se spojily a hned od začátku holky ukázaly, že nám budou tvrdým konkurentem. A aby toho nebylo málo, byl znovu založen mladý hasič. Dětí je požehnaně a jejich chuť docházet na středeční schůzky je obrovská. Vedoucí a instruktoři se nezměnili a plánují s dětmi různé výlety a soutěže, kde budou moci naši mladí změřit síly s ostatními dětmi.

Z historie našeho sboru by to bylo asi tak všechno. Nyní můžeme jen doufat, že budoucnost co je před námi, bude jen a jen lepší než minulost co už je za námi.